řiť
See also: rit, rît, rīt, and riť
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈr̝ɪc]
- Rhymes: -ɪc
- Homophone: řiď
Etymology 1
From Old Czech řit, from Proto-Slavic *ritь.
Noun
řiť f
- anus
Declension
Declension of řiť
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | řiť | řitě, řiti |
| genitive | řitě, řiti | řití |
| dative | řiti | řitím |
| accusative | řiť | řitě, řiti |
| vocative | řiti | řitě, řiti |
| locative | řiti | řitích |
| instrumental | řití | řitěmi |
See also
- konečník
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Verb
řiť
- second-person singular imperative of řítit
Further reading
- řiť in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- řiť in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- řiť in Internetová jazyková příručka