úpět
See also: upeť
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech úpiti, from Proto-Slavic *vъpiti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈuːpjɛt]
Verb
úpět impf
- to wail, to howl
Conjugation
Conjugation
Present forms | indicative | imperative | ||
singular | plural | singular | plural | |
1st person | úpím | úpíme | — | úpějme |
2nd person | úpíš | úpíte | úpěj | úpějte |
3rd person | úpí | úpějí, úpí | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive úpět. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | úpěl | úpěli | úpěn | úpěni |
masculine inanimate | úpěly | úpěny | ||
feminine | úpěla | úpěna | ||
neuter | úpělo | úpěla | úpěno | úpěna |
Transgressives | present | past |
masculine singular | úpěje, úpě | — |
feminine + neuter singular | úpějíc, úpíc | — |
plural | úpějíce, úpíce | — |
Derived terms
- úpění
Further reading
- úpěti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- úpěti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989