kostrč

kostrč

Czech

FWOTD – 8 April 2017

Etymology

From Proto-Slavic *kostrьcь which is from Proto-Slavic *kostra (“skeleton”). This probably comes from several intermingling sources: from Proto-Slavic *kostr-, *kostь (“bone”) and at the same time the root *kes-, which is from Proto-Indo-European *kes- (“to scratch”). The present Czech form kostrč was probably also influenced by the word trčet (“stick out”).[1] Compare kost, kostra and kostrbatý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkostr̩t͡ʃ]
• Hyphenation: ko‧s‧trč

Noun

kostrč f

1. tailbone, coccyx [from 14th c.]

   Synonym: (obsolete) kostřec

   • 2009, Ivan Dylevský, Speciální kineziologie‎, Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 75:

     Kostrč je malá trojúhelníkovitá kost tvořící zakončení páteře.

     The tailbone is a small triangular bone forming an end of the spine.

Declension

Declension of kostrč

	singular	plural
nominative	kostrč	kostrče
genitive	kostrče	kostrčí
dative	kostrči	kostrčím
accusative	kostrč	kostrče
vocative	kostrči	kostrče
locative	kostrči	kostrčích
instrumental	kostrčí	kostrčemi

Derived terms

• kostrční

Related terms

• kost
• kostní
• kostra
• kosterní
• kostroun
• kostrový
• kostřička
• kůstka

References

1. "kostrč" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 337.

Further reading

• kostrč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kostrč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kostrč in Internetová jazyková příručka