slovíčkařit
Czech
Etymology
slovíčko
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsloviːt͡ʃkar̝ɪt]
Verb
slovíčkařit
- to argue semantics
Conjugation
Conjugation
Present forms | indicative | imperative | ||
singular | plural | singular | plural | |
1st person | slovíčkařím | slovíčkaříme | — | slovíčkařme |
2nd person | slovíčkaříš | slovíčkaříte | slovíčkař | slovíčkařte |
3rd person | slovíčkaří | slovíčkaří | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive slovíčkařit. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | slovíčkařil | slovíčkařili | — | — |
masculine inanimate | slovíčkařily | — | ||
feminine | slovíčkařila | slovíčkařily | — | — |
neuter | slovíčkařilo | slovíčkařila | — | — |
Transgressives | present | past |
masculine singular | slovíčkaře | — |
feminine + neuter singular | slovíčkaříc | — |
plural | slovíčkaříce | — |
Related terms
- slovíčkář
- slovíčkaření
Further reading
- slovíčkařiti in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
- slovíčkařit in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989