sloužit
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech slúžiti, from Proto-Slavic *služìti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈslou̯ʒɪt]
Audio (file) - Rhymes: -ouʒɪt
Verb
sloužit impf (perfective posloužit)
- to serve (somebody)
- to serve as, to be used as (k (for) + dative case)
- K čemu toslouží? ― What is this used for?
- K tomuslouží. ― That's what they're for.
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | sloužím | sloužíme | — | služme |
| 2nd person | sloužíš | sloužíte | služ | služte |
| 3rd person | slouží | slouží | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sloužit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | sloužil | sloužili | sloužen | slouženi |
| masculine inanimate | sloužily | slouženy | ||
| feminine | sloužila | sloužena | ||
| neuter | sloužilo | sloužila | slouženo | sloužena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | slouže | — |
| feminine + neuter singular | sloužíc | — |
| plural | sloužíce | — |
Related terms
Related terms
- dosloužit
- nasloužit
- obsloužit
- odsloužit
- posloužit
- přesloužit
- prosloužit
- vysloužit
- zasloužit
- přesluhovat
- služba
- sluha
- slouha
- služebník
- služka
- služebná
- výslužka
- zásluha
- obsluha
- zasloužilý
- služební
- služebnost
- služebnický
- vysloužilý
- vysloužilec
Further reading
- sloužiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- sloužiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- sloužit in Internetová jazyková příručka