buřič
See also: buric
Czech
Etymology
From bouřit + -č.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈbur̝ɪt͡ʃ]
Noun
buřič m anim (feminine buřička)
- rebel, insurgent
- Synonym: vzbouřenec
Declension
Declension of buřič
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | buřič | buřiči |
| genitive | buřiče | buřičů |
| dative | buřiči, buřičovi | buřičům |
| accusative | buřiče | buřiče |
| vocative | buřiči | buřiči |
| locative | buřiči, buřičovi | buřičích |
| instrumental | buřičem | buřiči |
Derived terms
- buřičský
Further reading
- buřič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- buřič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- buřič in Internetová jazyková příručka