blín
See also: blin, Blin, and блин
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *bel(e)nъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈbliːn]
- Hyphenation: blín
Noun
blín m inan
- henbane (Hyoscyamus)
Declension
Declension of blín
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | blín | blíny |
genitive | blínu | blínů |
dative | blínu | blínům |
accusative | blín | blíny |
vocative | blíne | blíny |
locative | blínu | blínech |
instrumental | blínem | blíny |
Further reading
- blín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- blín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989