ženit
See also: zenit, Zenit, zénit, and ženiť
Czech
Etymology
From Old Czech ženiti, from Proto-Slavic *ženiti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʒɛɲɪt]
Verb
ženit impf (perfective oženit)
- imperfective form of oženit
- (reflexive with se) to marry (of man, to take a wife)
- (transitive) to marry (to give away a man as a husband)
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | žením | ženíme | — | žeňme |
| 2nd person | ženíš | ženíte | žeň | žeňte |
| 3rd person | žení | žení | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ženit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | ženil | ženili | ženěn | ženěni |
| masculine inanimate | ženily | ženěny | ||
| feminine | ženila | ženěna | ||
| neuter | ženilo | ženila | ženěno | ženěna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | ženě | — |
| feminine + neuter singular | ženíc | — |
| plural | ženíce | — |
Derived terms
- oženit
- vyženit
- ženitba
- ženich
See also
- vdávat
Further reading
- ženiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- ženiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- ženit in Internetová jazyková příručka