štěstí
See also: stesti
Czech
Etymology
From Old Czech sčěstie, from Proto-Slavic *sъčęstьje, essentially “good fate”, “good portion”, derived as *sъ- (“good”) + *čęstь (“piece, part”) + *-ьje.[1][2]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʃcɛsciː]
Noun
štěstí n
- happiness
- Antonym: neštěstí
- Hodně štěstí a zdraví! ― (wish you) a happy and healthy life!
- nalézt štěstí ― to find happiness
- luck
- Antonyms: neštěstí, smůla
- Máš štěstí. ― You're lucky.
Declension
Declension of štěstí
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | štěstí | štěstí |
| genitive | štěstí | štěstí |
| dative | štěstí | štěstím |
| accusative | štěstí | štěstí |
| vocative | štěstí | štěstí |
| locative | štěstí | štěstích |
| instrumental | štěstím | štěstími |
Derived terms
- hodně štěstí
- naneštěstí
- naštěstí
- štěstěna f
- každý svého štěstí strůjcem
- odvážnému štěstí přeje
- štěstí přeje připraveným
Related terms
- šťastný
References
- "štěstí" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007
- Machek, Václav (1968) Etymologický slovník jazyka českého, 2nd edition, Prague: Academia
Further reading
- štěstí in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- štěstí in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- štěstí in Internetová jazyková příručka