štkát
Czech
Etymology
From Old Czech ščkáti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʃtkaːt]
- Hyphenation: štkát
Verb
štkát impf
- to weep, to sob
- Ruce tiskla k očím a usedavě štkala.
- She was pressing her hands to her eyes and sobbing bitterly.
Conjugation
Conjugation
Present forms | indicative | imperative | ||
singular | plural | singular | plural | |
1st person | štkám | štkáme | — | štkejme |
2nd person | štkáš | štkáte | štkej | štkejte |
3rd person | štká | štkají | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive štkát. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | štkal | štkali | — | — |
masculine inanimate | štkaly | — | ||
feminine | štkala | — | ||
neuter | štkalo | štkala | — | — |
Transgressives | present | past |
masculine singular | štkaje | — |
feminine + neuter singular | štkajíc | — |
plural | štkajíce | — |
Further reading
- štkáti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- štkáti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989