čepičář
Czech
Etymology
From čepice + -ář.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈt͡ʃɛpɪt͡ʃaːr̝̊]
- Hyphenation: če‧pi‧čář
Noun
čepičář m anim (feminine čepičářka)
- capmaker
Declension
Declension of čepičář
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | čepičář | čepičáři |
genitive | čepičáře | čepičářů |
dative | čepičářovi, čepičáři | čepičářům |
accusative | čepičáře | čepičáře |
vocative | čepičáři | čepičáři |
locative | čepičářovi, čepičáři | čepičářích |
instrumental | čepičářem | čepičáři |
Derived terms
- čepičářství n
Further reading
- čepičář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- čepičář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- čepičář in Internetová jazyková příručka