zřítit
Czech
Etymology
z- + řítit. From Proto-Slavic *r’utiti, from Proto-Indo-European *h₃rew-. Cognates include Polish rzucić, Russian рушить (rušitʹ), Czech rýt or Latin ruo.
Pronunciation
- IPA(key): /ˈzr̝iːcɪt‿sɛ/
Verb
zřítit pf
- (reflexive, used with se) to collapse
- (reflexive, used with se) to fall
- Zřítil se do propasti. — He fell into an abyss.
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zřítím | zřítíme | — | zřiťme |
| 2nd person | zřítíš | zřítíte | zřiť | zřiťte |
| 3rd person | zřítí | zřítí | — | — |
| The verb zřítit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zřítil | zřítili | zřícen | zříceni |
| masculine inanimate | zřítily | zříceny | ||
| feminine | zřítila | zřítily | zřícena | zříceny |
| neuter | zřítilo | zřítila | zříceno | zřícena |
| Transgressives | present | past |
| masculine singular | — | zřítiv |
| feminine + neuter singular | — | zřítivši |
| plural | — | zřítivše |
Derived terms
- zřícenina
- zřícený
Related terms
- přiřítit
- vřítit
- uřítit
- uřícený
- řítit
See also
- spadnout
- zhroutit