zuřit
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *žuriti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈzur̝ɪt]
Verb
zuřit impf (perfective rozzuřit)
- to rage
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zuřím | zuříme | — | zuřme |
| 2nd person | zuříš | zuříte | zuř | zuřte |
| 3rd person | zuří | zuří | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zuřit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zuřil | zuřili | — | — |
| masculine inanimate | zuřily | — | ||
| feminine | zuřila | — | ||
| neuter | zuřilo | zuřila | zuřeno | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | zuře | — |
| feminine + neuter singular | zuříc | — |
| plural | zuříce | — |
Derived terms
- rozzuřit
- vyzuřit
- zuřivý m
See also
- vztekat se
- hněvat se
- běsnit
Further reading
- zuřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zuřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- zuřit in Internetová jazyková příručka