zloděj
See also: zlodej
Czech
Etymology
From Old Czech zloděj, from Proto-Slavic *zъlodějь.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈzloɟɛj]
Noun
zloděj m anim (feminine zlodějka)
- thief
Declension
Declension of zloděj
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | zloděj | zloději |
genitive | zloděje | zlodějů |
dative | zloději, zlodějovi | zlodějům |
accusative | zloděje | zloděje |
vocative | zloději | zloději |
locative | zloději, zlodějovi | zlodějích |
instrumental | zlodějem | zloději |
Derived terms
- zloděj křičí, chyťte zloděje
- zlodějina
- zlodějka
- zlodějský
See also
- kradač
- loupežník
- lupič
- poberta
- rozkradač
- vykořisťovatel
- vykradač
Further reading
- zloděj in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zloděj in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- zloděj in Internetová jazyková příručka