zabořit
Czech
Etymology
za- + bořit
Pronunciation
- IPA(key): [ˈzabor̝ɪt]
Verb
zabořit pf
- to sink, to plunge, to bury
- Zabořila hlavu do polštáře. ― She buried her head in a pillow.
- Auto se zabořilo v blátě. ― The car got stuck in mud.
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zabořím | zaboříme | — | zabořme |
| 2nd person | zaboříš | zaboříte | zaboř | zabořte |
| 3rd person | zaboří | zaboří | — | — |
| The verb zabořit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zabořil | zabořili | zabořen | zabořeni |
| masculine inanimate | zabořily | zabořeny | ||
| feminine | zabořila | zabořena | ||
| neuter | zabořilo | zabořila | zabořeno | zabořena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | zabořiv |
| feminine + neuter singular | — | zabořivši |
| plural | — | zabořivše |
Related terms
- zabořený
Further reading
- zabořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zabořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- zabořit in Internetová jazyková příručka