vůle
See also: vule and vulè
Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *voľà, from Proto-Indo-European *welh₁- (“to want”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvuːlɛ]
audio (file)
Noun
vůle f
- will
Declension
Declension of vůle
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vůle | vůle |
| genitive | vůle | vůlí |
| dative | vůli | vůlím |
| accusative | vůli | vůle |
| vocative | vůle | vůle |
| locative | vůli | vůlích |
| instrumental | vůlí | vůlemi |
Derived terms
- volní
- poslední vůle f
Related terms
adjective
- dobrovolný
- volný
- zlovolný
nouns
- libovůle
- svévole
- zvůle
Further reading
- vůle in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vůle in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vůle in Internetová jazyková příručka