větřík
Czech
Etymology
vítr + -ík
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvjɛtr̝̊iːk]
Noun
větřík m inan
- breeze (a light, gentle wind)
Declension
Declension of větřík
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | větřík | větříky |
genitive | větříku | větříků |
dative | větříku | větříkům |
accusative | větřík | větříky |
vocative | větříku | větříky |
locative | větříku | větřících |
instrumental | větříkem | větříky |
Further reading
- větřík in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- větřík in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- větřík in Internetová jazyková příručka