věděti
Old Czech
Etymology
From Proto-Slavic *věděti, from Proto-Indo-European *wóyde (“to know”), perfect of *weyd- (“to see, to know”).
Verb
věděti
- to know
Conjugation
Conjugation
| infinitive | věděti |
| supine | vědět |
| Nt-participle | věda, vědúc(i), vědúc(e) |
| S-participle | věděv, věděvši, věděvše |
| Present | indicative | imperative | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| 1st person | viem | vievě / -va | vieme / -em / -emy | — | vězvě / -va | vězme / -my |
| 2nd person | vieš | vieta | viete | věz | vězta | vězte |
| 3rd person | vie | vieta | vědie, ví | věz | vězta | vězte |
| Past | aorist | imperfect | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| 1st person | věděch | věděchově / -va | věděchom / -me / -my | vědiech | vědiechově / -va | vědiechom / -my / -me |
| 2nd person | věd | věděsta / -šta | věděste / -šte | vědieše | vědiešta / -sta | vědiešte / -ste |
| 3rd person | věd | věděsta / -šta | věděchu | vědieše | vědiešta / -sta | vědiechu |
| Participles | L-participles | Passive participles | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| masculine | věděl | věděla | věděli | věděn | věděna | věděni |
| feminine | věděla | věděle | věděly | věděna | věděne | věděny |
| neutral | vědělo | věděle | věděla | věděno | věděne | věděna |
Descendants
- Czech: vědět
Further reading
- “věděti”, in Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2006–2020