výkřik
Czech
Etymology
Deverbal from vykřičet.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːkr̝̊ɪk]
Audio (file)
Noun
výkřik m inan
- scream (a loud, emphatic, exclamation of extreme emotion, usually horror, fear, excitement et cetera)
Declension
Declension of výkřik
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | výkřik | výkřiky |
genitive | výkřiku | výkřiků |
dative | výkřiku | výkřikům |
accusative | výkřik | výkřiky |
vocative | výkřiku | výkřiky |
locative | výkřiku | výkřicích |
instrumental | výkřikem | výkřiky |
Related terms
- křik m
- křičet
- vykřičený
Further reading
- výkřik in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- výkřik in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- výkřik in Internetová jazyková příručka