vábit
See also: vábiť
Czech
Etymology
From Old Czech vábiti, from Proto-Slavic *vabiti (“to lure”), from Proto-Indo-European *wōb- (> Proto-Balto-Slavic *wōʔb-) or *weh₂b- / *weh₃b-.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvaːbɪt]
Verb
vábit impf
- to attract, allure
- to lure
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vábím | vábíme | — | vabme, váběme |
| 2nd person | vábíš | vábíte | vab, vábi | vabte, váběte |
| 3rd person | vábí | vábí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vábit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vábil | vábili | váben | vábeni |
| masculine inanimate | vábily | vábeny | ||
| feminine | vábila | vábena | ||
| neuter | vábilo | vábila | vábeno | vábena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vábě | — |
| feminine + neuter singular | vábíc | — |
| plural | vábíce | — |
Derived terms
- přivábit
- vábení
- vábidlo
- vábivý
- vábnička
- vábný
Further reading
- vábiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vábiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vábit in Internetová jazyková příručka