vykloubit
Czech
Etymology
From vy- + kloub + -it.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪklou̯bɪt]
Verb
vykloubit pf
- to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)
- (reflexive, si) to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vykloubím | vykloubíme | — | vyklubme, vyklouběme |
| 2nd person | vykloubíš | vykloubíte | vyklub, vykloubi | vyklubte, vyklouběte |
| 3rd person | vykloubí | vykloubí | — | — |
| The verb vykloubit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vykloubil | vykloubili | vyklouben | vykloubeni |
| masculine inanimate | vykloubily | vykloubeny | ||
| feminine | vykloubila | vykloubena | ||
| neuter | vykloubilo | vykloubila | vykloubeno | vykloubena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vykloubiv |
| feminine + neuter singular | — | vykloubivši |
| plural | — | vykloubivše |
Further reading
- vykloubiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vykloubiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vykloubit in Internetová jazyková příručka