straka
See also: Straka and strąka
Czech
Etymology
From Old Czech straka, from Proto-Slavic *sorka.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈstraka]
Noun
straka f
- magpie
Declension
Declension of straka
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | straka | straky |
genitive | straky | strak |
dative | strace | strakám |
accusative | straku | straky |
vocative | strako | straky |
locative | strace | strakách |
instrumental | strakou | strakami |
Further reading
- straka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- straka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
Slovak
Etymology
From Proto-Slavic *sorka.
Pronunciation
- IPA(key): /ˈstraka/
Noun
straka f (genitive singular straky, nominative plural straky, genitive plural strák, declension pattern of žena)
- magpie
Declension
Declension of straka
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | straka | straky |
genitive | straky | strák |
dative | strake | strakám |
accusative | straku | straky |
locative | strake | strakách |
instrumental | strakou | strakami |
Derived terms
- stračí
Further reading
- straka in Slovak dictionaries at slovnik.juls.savba.sk