spolužák
Czech
Etymology
From spolu- + žák.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈspoluʒaːk]
Noun
spolužák m anim (feminine spolužačka or spolužákyně)
- classmate
- schoolmate
Declension
Declension of spolužák
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | spolužák | spolužáci |
genitive | spolužáka | spolužáků |
dative | spolužákovi, spolužáku | spolužákům |
accusative | spolužáka | spolužáky |
vocative | spolužáku | spolužáci |
locative | spolužákovi, spolužáku | spolužácích |
instrumental | spolužákem | spolužáky |
Further reading
- spolužák in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- spolužák in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989