smír
See also: smir and šmir
Czech
Etymology
From Old Czech smier. Related to smířit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsmiːr]
- Hyphenation: smír
Noun
smír m inan
- reconciliation, settlement
Declension
Declension of smír
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | smír | smíry |
genitive | smíru | smírů |
dative | smíru | smírům |
accusative | smír | smíry |
vocative | smíre | smíry |
locative | smíru | smírech |
instrumental | smírem | smíry |
Further reading
- smír in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- smír in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989