smích
See also: Smich and Śmich
Czech
Etymology
From Old Czech smiech, from Proto-Slavic *směxъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsmiːx]
- Rhymes: -iːx
Noun
smích m inan
- laughter
- dát se do smíchu ― to start laughing
Declension
Declension of smích
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | smích | smíchy |
genitive | smíchu | smíchů |
dative | smíchu | smíchům |
accusative | smích | smíchy |
vocative | smíchu | smíchy |
locative | smíchu | smíchách, smíších |
instrumental | smíchem | smíchy |
Related terms
- posměšek m
- úsměv m
Further reading
- smích in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- smích in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- smích in Internetová jazyková příručka