rýt
See also: ryt and ryť
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈriːt]
Etymology 1
From Old Czech rýti, from Proto-Slavic *ryti.
Verb
rýt impf
- to dig (with a spade)
- to engrave
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | ryji, ryju (coll.) | ryjeme | — | ryjme |
| 2nd person | ryješ | ryjete | ryj | ryjte |
| 3rd person | ryje | ryjí, ryjou (coll.) | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rýt. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | ryl | ryli | ryt | ryti |
| masculine inanimate | ryly | ryty | ||
| feminine | ryla | ryta | ||
| neuter | rylo | ryla | ryto | ryta |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | ryje | — |
| feminine + neuter singular | ryjíc | — |
| plural | ryjíce | — |
Derived terms
nouns
- dřevoryt
- kamenoryt
- rytec
- rytina
verbs
- orýt
- vyrýt
- zarýt
Noun
rýt m inan
- reseda (any plant of the genus Reseda)
Declension
Declension of rýt
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | rýt | rýty |
| genitive | rýtu | rýtů |
| dative | rýtu | rýtům |
| accusative | rýt | rýty |
| vocative | rýte | rýty |
| locative | rýtu, rýtě | rýtech |
| instrumental | rýtem | rýty |
Further reading
- rýti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rýti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rýt in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rýt in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rýt in Internetová jazyková příručka