rozmar
See also: rozmár
Czech
Etymology
Deverbal from rozmařit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈrozmar]
Noun
rozmar m inan
- whim
Declension
Declension of rozmar
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | rozmar | rozmary |
genitive | rozmaru | rozmarů |
dative | rozmaru | rozmarům |
accusative | rozmar | rozmary |
vocative | rozmare | rozmary |
locative | rozmaru | rozmarech |
instrumental | rozmarem | rozmary |
Derived terms
- rozmarný m
See also
- vrtoch m
Further reading
- rozmar in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozmar in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989