právo
See also: pravo and prāvo
Czech
Etymology
From Old Czech právo, from Proto-Slavic *pravo.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpraːvo]
audio (file)
Noun
právo n
- law
- right
- upírat právo ― to deny the right
Declension
Declension of právo
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | právo | práva |
| genitive | práva | práv |
| dative | právu | právům |
| accusative | právo | práva |
| vocative | právo | práva |
| locative | právu | právech |
| instrumental | právem | právy |
Derived terms
adjectives
- právnický
- právní
- právoplatný
- svéprávný
nouns
- bezpráví
- občanské právo
- právnička
- právník
- přirozené právo
- římské právo
- trestní právo
Related terms
- veřejnoprávní
- soukromoprávní
See also
- povinnost f
Further reading
- právo in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- právo in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- právo in Internetová jazyková příručka