prokletí
See also: prokleti
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈproklɛciː]
- Hyphenation: pro‧kle‧tí
Noun
prokletí n
- verbal noun of proklít
- curse (supernatural detriment)
Declension
Declension of prokletí
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | prokletí | prokletí |
genitive | prokletí | prokletí |
dative | prokletí | prokletím |
accusative | prokletí | prokletí |
vocative | prokletí | prokletí |
locative | prokletí | prokletích |
instrumental | prokletím | prokletími |
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Adjective
prokletí
- animate masculine nominative/vocative plural of prokletý
Further reading
- prokletí in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- prokletí in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- prokletí in Internetová jazyková příručka