poutník
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *pǫtьnikъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpou̯tɲiːk]
Noun
poutník m anim (feminine poutnice)
- pilgrim
Declension
Declension of poutník
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | poutník | poutníci |
| genitive | poutníka | poutníků |
| dative | poutníku, poutníkovi | poutníkům |
| accusative | poutníka | poutníky |
| vocative | poutníku | poutníci |
| locative | poutníku, poutníkovi | poutnících |
| instrumental | poutníkem | poutníky |
Further reading
- poutník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- poutník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- poutník in Internetová jazyková příručka