poničit
Czech
Etymology
From po- + ničit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpoɲɪt͡ʃɪt]
Verb
poničit pf (imperfective ničit)
- to damage, ruin, destroy
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | poničím | poničíme | — | poničme |
| 2nd person | poničíš | poničíte | ponič | poničte |
| 3rd person | poničí | poničí | — | — |
| The verb poničit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | poničil | poničili | poničen | poničeni |
| masculine inanimate | poničily | poničeny | ||
| feminine | poničila | poničena | ||
| neuter | poničilo | poničila | poničeno | poničena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | poničiv |
| feminine + neuter singular | — | poničivši |
| plural | — | poničivše |
Related terms
- poničení
- poničený
Further reading
- poničiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- poničiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- poničit in Internetová jazyková příručka