pokorný
See also: pokorny, Pokorný, and Pokorny
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *pokorьnъ, ultimately from *koriti (“to reproach”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpokorniː]
- Hyphenation: po‧kor‧ný
Adjective
pokorný (comparative pokornější, superlative nejpokornější)
- humble
Declension
Declension of pokorný
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | pokorný | pokorná | pokorné | |
| genitive | pokorného | pokorné | pokorného | |
| dative | pokornému | pokorné | pokornému | |
| accusative | pokorného | pokorný | pokornou | pokorné |
| vocative | pokorný | pokorná | pokorné | |
| locative | pokorném | pokorné | pokorném | |
| instrumental | pokorným | pokornou | pokorným | |
| plural | ||||
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | pokorní | pokorné | pokorná | |
| genitive | pokorných | |||
| dative | pokorným | |||
| accusative | pokorné | pokorná | ||
| vocative | pokorní | pokorné | pokorná | |
| locative | pokorných | |||
| instrumental | pokornými | |||
Related terms
- pokora f
- pokořit
Further reading
- pokorný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- pokorný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- pokorný in Internetová jazyková příručka