otčím
Czech
Etymology
From Old Czech otčím, from Proto-Slavic *otьčimъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈott͡ʃiːm]
- Hyphenation: ot‧čím
Noun
otčím m anim
- stepfather
Declension
Declension of otčím
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | otčím | otčímové |
| genitive | otčíma | otčímů |
| dative | otčímovi, otčímu | otčímům |
| accusative | otčíma | otčímy |
| vocative | otčíme | otčímové |
| locative | otčímovi, otčímu | otčímech |
| instrumental | otčímem | otčímy |
See also
- macecha f
Further reading
- otčím in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- otčím in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- otčím in Internetová jazyková příručka
Old Czech
Alternative forms
- otčim, očím, očim, očsím
Etymology
From Proto-Slavic *otьčimъ.
Noun
otčím m
- stepfather
Declension
Declension (pattern chlap)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | otčím | otčímy, otčíma | otčími, otčímové (otčímoví), otčímie (otčímí), otčímé |
| genitive | otčíma | otčímú (otčímou) | otčímóv (otčímuov, otčímů), otčím |
| dative | otčímu, otčímovi | otčímoma, otčímama | otčímóm (otčímuom, otčímům) |
| accusative | otčíma, otčím | otčímy, otčíma | otčímy |
| vocative | otčíme | otčímy, otčíma | otčími, otčímové (otčímoví), otčímie (otčímí), otčímé |
| locative | otčímě (otčíme), otčímu, otčímovi | otčímú (otčímou) | otčímiech (otčímích), otčímech |
| instrumental | otčímem | otčímoma, otčímama | otčímy |
Descendants
- Czech: otčím
See also
- macecha f
Further reading
- “otčím”, in Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2006–2023