osvícení
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈosviːt͡sɛɲiː]
Noun
osvícení n
- verbal noun of osvítit
- enlightenment (act of enlightening, or the state of being enlightened or instructed)
Declension
Declension of osvícení
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | osvícení | osvícení |
genitive | osvícení | osvícení |
dative | osvícení | osvícením |
accusative | osvícení | osvícení |
vocative | osvícení | osvícení |
locative | osvícení | osvíceních |
instrumental | osvícením | osvíceními |
Related terms
- osvícenství n
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Adjective
osvícení
- animate masculine nominative/vocative plural of osvícený
Further reading
- osvícení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- osvícení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- osvícení in Internetová jazyková příručka