obousměrný
Czech
Etymology
From obou- + směr + -ný.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈobou̯sm̩ɲɛrniː]
Adjective
obousměrný
- two-way
Declension
Declension of obousměrný
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | obousměrný | obousměrná | obousměrné | |
| genitive | obousměrného | obousměrné | obousměrného | |
| dative | obousměrnému | obousměrné | obousměrnému | |
| accusative | obousměrného | obousměrný | obousměrnou | obousměrné |
| vocative | obousměrný | obousměrná | obousměrné | |
| locative | obousměrném | obousměrné | obousměrném | |
| instrumental | obousměrným | obousměrnou | obousměrným | |
| plural | ||||
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | obousměrní | obousměrné | obousměrná | |
| genitive | obousměrných | |||
| dative | obousměrným | |||
| accusative | obousměrné | obousměrná | ||
| vocative | obousměrní | obousměrné | obousměrná | |
| locative | obousměrných | |||
| instrumental | obousměrnými | |||
See also
- jednosměrný
Further reading
- obousměrný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- obousměrný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989