obměna
Czech
Etymology
Deverbal from obměnit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈobm̩ɲɛna]
Noun
obměna f
- (logic) contraposition
Declension
Declension of obměna
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | obměna | obměny |
genitive | obměny | obměn |
dative | obměně | obměnám |
accusative | obměnu | obměny |
vocative | obměno | obměny |
locative | obměně | obměnách |
instrumental | obměnou | obměnami |
Further reading
- obměna in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- obměna in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989