křičet
Czech
Etymology
From Old Czech křičěti, from Proto-Slavic *kričati (“to cry, scream”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkr̝̊ɪt͡ʃɛt]
Audio (file) - Rhymes: -ɪtʃɛt
Verb
křičet impf (perfective křiknout)
- to shout
- to scream (to make the sound of a scream)
- Slyšel jste ten příběh o chlapci který křičel vlk!?. ― Have you ever hear the story about the boy who cried wolf?.
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | křičím | křičíme | — | křičme |
| 2nd person | křičíš | křičíte | křič | křičte |
| 3rd person | křičí | křičí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive křičet. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | křičel | křičeli | křičen | křičeni |
| masculine inanimate | křičely | křičeny | ||
| feminine | křičela | křičena | ||
| neuter | křičelo | křičela | křičeno | křičena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | křiče | — |
| feminine + neuter singular | křičíc | — |
| plural | křičíce | — |
Derived terms
- dokřičet
- překřičet
- zakřičet
- zloděj křičí, chyťte zloděje
Related terms
- křičení
- křičený
- křičící
- křik
Further reading
- křičeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- křičeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- křičet in Internetová jazyková příručka