křen
See also: Kren, Krên, and krèn
Czech
Etymology
From Old Czech křěn, chřěn, from Proto-Slavic *xrěnъ (“horseradish”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkr̝̊ɛn]
- Rhymes: -ɛn
Noun
křen m
- horseradish
- (slang) cockblocker
Declension
Declension of křen
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | křen | křeny |
| genitive | křenu | křenů |
| dative | křenu | křenům |
| accusative | křen | křeny |
| vocative | křene | křeny |
| locative | křenu | křenech |
| instrumental | křenem | křeny |
Further reading
- křen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- křen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- křen in Internetová jazyková příručka