kámen
See also: kamen, kämen, kåmen, and kameň
Czech
Etymology
From Old Czech kámen, from Proto-Slavic *kàmy. A long ⟨á⟩ from the outdated and dialectal kámy.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkaːmɛn]
audio (file)
Noun
kámen m inan
- stone (substance, small piece)
- piece (in board games)
Declension
Declension of kámen
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kámen | kameny |
| genitive | kamene, kamenu | kamenů |
| dative | kameni, kamenu | kamenům |
| accusative | kámen | kameny |
| vocative | kameni | kameny |
| locative | kameni, kamenu, kameně | kamenech |
| instrumental | kamenem | kameny |
Derived terms
- drahokam
- kamenář
- kamenět
- kamenictví
- Kameničky
- kamenina
- kameniště
- kamenivo
- kamení
- kameníček
- Kameníček
- kameníčko
- kameník
- kamenný
- kamenolom
- kamenoryt
- kamenorytec
- kamenorytectví
- kamenovat
- kameňák
- kamíneček
- kamínek
- kámen by se ustrnul
- ukamenovat
- zkamenělý
- zkamenět
See also
- šutr
- šutrák
- balvan
- oblázek
- valoun
Further reading
- kámen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- kámen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- kámen in Internetová jazyková příručka