krotitel
Czech
Etymology
From krotit (“to tame”) + -tel.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkrocɪtɛl]
- Hyphenation: kro‧ti‧tel
Noun
krotitel m anim (feminine krotitelka)
- tamer
Declension
Declension of krotitel
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | krotitel | krotitelé |
| genitive | krotitele | krotitelů |
| dative | krotitelovi, krotiteli | krotitelům |
| accusative | krotitele | krotitele |
| vocative | krotiteli | krotitelé |
| locative | krotitelovi, krotiteli | krotitelích |
| instrumental | krotitelem | krotiteli |
Derived terms
- krotitelský
Further reading
- krotitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- krotitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- krotitel in Internetová jazyková příručka