kouřit
See also: kourit
Czech
Etymology
From Old Czech kúřiti, from Proto-Slavic *kuriti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkou̯r̝ɪt]
Audio (file) - Rhymes: -our̝ɪt
Verb
kouřit impf (perfective zakouřit)
- to smoke (to deliberately inhale smoke)
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | kouřím | kouříme | — | kuřme |
| 2nd person | kouříš | kouříte | kuř | kuřte |
| 3rd person | kouří | kouří | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kouřit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | kouřil | kouřili | kouřen | kouřeni |
| masculine inanimate | kouřily | kouřeny | ||
| feminine | kouřila | kouřena | ||
| neuter | kouřilo | kouřila | kouřeno | kouřena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | kouře | — |
| feminine + neuter singular | kouříc | — |
| plural | kouříce | — |
Related terms
verbs
- dokouřit
- nakouřit
- odkouřit
- okouřit
- pokouřit
- prokouřit
- rozkouřit
- vykouřit
- zakouřit
nouns
- kouř
- kouření
- kuřák
- kuřivo
Further reading
- kouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- kouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- kouřit in Internetová jazyková příručka