jmenovat
Czech
Etymology
From Old Czech jmenovati, from Proto-Slavic *jьmenovati.
Pronunciation
- IPA(key): /ˈjmɛnovat/
Verb
jmenovat pf or impf
- (transitive) To appoint (to designate a person to hold an office)
- (reflexive with se) To be called, to have as a name.
- Jmenuji se Ivan. ― My name is Ivan.
- Jak se ten pták jmenuje? ― What is the bird called?
- (transitive) To name, mention somebody.
- Nechci nikoho jmenovat. ― I don't want to name anybody.
Conjugation
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | jmenuji, jmenuju (coll.) | jmenujeme | — | jmenujme |
| 2nd person | jmenuješ | jmenujete | jmenuj | jmenujte |
| 3rd person | jmenuje | jmenují, jmenujou (coll.) | — | — |
| When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive jmenovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | jmenoval | jmenovali | jmenován | jmenováni |
| masculine inanimate | jmenovaly | jmenovány | ||
| feminine | jmenovala | jmenována | ||
| neuter | jmenovalo | jmenovala | jmenováno | jmenována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | jmenuje | jmenovav |
| feminine + neuter singular | jmenujíc | jmenovavši |
| plural | jmenujíce | jmenovavše |
Synonyms
- (to be called): nazývat se, slout
Derived terms
- pojmenovat
- vyjmenovat
- přejmenovat
- jmenování
- jmenovaný
Further reading
- jmenovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- jmenovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989