hranice
Czech
Etymology
From Old Czech hranicě, from Proto-Slavic *granica. Related to Lower Sorbian granica, Polish granica, Serbo-Croatian grànica, Slovene gránica, Slovak hranica and German Grenze.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦraɲɪt͡sɛ]
audio (file)
Noun
hranice f
- border, boundary, borderline
Declension
Declension of hranice
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | hranice | hranice |
| genitive | hranice | hranic |
| dative | hranici | hranicím |
| accusative | hranici | hranice |
| vocative | hranice | hranice |
| locative | hranici | hranicích |
| instrumental | hranicí | hranicemi |
Derived terms
- hraničář m
- pohraničí n
- zahraničí n
- hraniční
- hraničit
- ohraničit
Related terms
- hrana f
See also
- okraj m
- pomezí n
Further reading
- hranice in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- hranice in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- hranice in Internetová jazyková příručka
Slovak
Pronunciation
- IPA(key): /ˈɦraɲit͡sɛ/
Noun
hranice
- inflection of hranica:
- genitive singular
- nominative/accusative plural