hořet
See also: horet and höret
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *gorěti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦor̝ɛt]
Verb
hořet impf
- to burn
- Březové dřevo dobře hoří. ― Birch wood burns well.
Conjugation
| Present Singular | Present Plural | Past Singular | Past Plural | |
|---|---|---|---|---|
| 1st person | hořím | hoříme | hořil jsem, hořila jsem | hořili jsme, hořily jsme |
| 2nd person | hoříš | hoříte | hořil jsi, hořila jsi | hořili jste, hořily jste |
| 3rd person | hoří | hoří | hořil, hořila, hořilo | hořili, hořily |
Derived terms
Derived terms
- hoření
- ohořet
- pohořet
- prohořet
- shořet
- uhořet
- vyhořet
- zahořet
See also
- pálit
Further reading
- hořeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- hořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989