houžev
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *gǫžьvь, from Proto-Indo-European *gengʰ- (“to turn, wind, braid, weave”); cognate of Polish gązwa (“twig”).[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦou̯ʒɛf]
- Hyphenation: hou‧žev
Noun
houžev f
- withe, withy
Declension
Declension of houžev
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | houžev | houžve |
| genitive | houžve | houžví |
| dative | houžvi | houžvím |
| accusative | houžev | houžve |
| vocative | houžvi | houžve |
| locative | houžvi | houžvích |
| instrumental | houžví | houžvemi |
Derived terms
- houževnatý
- houžvička
References
- Pokorny, Julius (1959) Indogermanisches etymologisches Wörterbuch [Indo-European Etymological Dictionary] (in German), volume 2, Bern, München: Francke Verlag, page 380
Further reading
- houžev in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- houžev in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- houžev in Internetová jazyková příručka