hlína
See also: hlina
Czech
Etymology
From Old Czech hlína, from Proto-Slavic *glina, from Proto-Balto-Slavic *gléiˀnāˀ, from Proto-Indo-European *gleh₁y-.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦliːna]
Noun
hlína f
- earth, soil
- hlína je hnědá ― (please add an English translation of this usage example)
- clay
- keramická hlína ― (please add an English translation of this usage example)
Declension
Declension of hlína
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | hlína | hlíny |
| genitive | hlíny | hlín |
| dative | hlíně | hlínám |
| accusative | hlínu | hlíny |
| vocative | hlíno | hlíny |
| locative | hlíně | hlínách |
| instrumental | hlínou | hlínami |
Derived terms
- hliněný
- hliniště
- hlinitý
Further reading
- hlína in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- hlína in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989