dějepis
See also: dejepis
Czech
Etymology
děj + -e- + -pis. A compound from děj (“action, process”) + -pis (from psát (“to write”)) with connecting -e-.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɟɛjɛpɪs]
Noun
dějepis m inan
- history (branch of knowledge that studies the past)
Declension
Declension of dějepis
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | dějepis | dějepisy |
| genitive | dějepisu | dějepisů |
| dative | dějepisu | dějepisům |
| accusative | dějepis | dějepisy |
| vocative | dějepise | dějepisy |
| locative | dějepisu, dějepise | dějepisech |
| instrumental | dějepisem | dějepisy |
Related terms
- dějiny pl
- historiografie f
See also
- vlastivěda f
Further reading
- dějepis in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dějepis in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- dějepis in Internetová jazyková příručka