dušě
See also: duse, Duse, Düse, duše, and dǔsè
Old Czech
Etymology
From Proto-Slavic *duša.
Noun
dušě f
- soul
Declension
Declension
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | dušě (duše) | duši | dušě (duše) |
genitive | dušě (duše), duši | dušú (dušou, duší) | duš, duší (duší) |
dative | duši | dušěma (dušema), dušoma | dušiem (duším), dušem |
accusative | dušu (duši) | duši | dušě (duše) |
vocative | duše | duši | dušě (duše) |
locative | duši | dušú (dušou, duší) | dušiech (duších), dušech |
instrumental | dušú (dušou, duší) | dušěma (dušema), dušoma | dušěmi (dušemi), dušmi |
Descendants
- Czech: duše
Further reading
- “dušě”, in Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2006–2020