dovolení
Czech
Etymology
dovolit + -ní
Pronunciation
- IPA(key): [ˈdovolɛɲiː]
Noun
dovolení n
- verbal noun of dovolit
- permission
- S dovolením! ― Excuse me! (for example: asking someone to move)
Declension
Declension of dovolení
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | dovolení | dovolení |
| genitive | dovolení | dovolení |
| dative | dovolení | dovolením |
| accusative | dovolení | dovolení |
| vocative | dovolení | dovolení |
| locative | dovolení | dovoleních |
| instrumental | dovolením | dovoleními |
Further reading
- dovolení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dovolení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- dovolení in Internetová jazyková příručka