dochvilný
Czech
Etymology
do + chvíle + -ný
Pronunciation
- IPA(key): [ˈdoxvɪlniː]
Adjective
dochvilný
- prompt, punctual (of a person, acting at the appointed time)
Declension
Declension of dochvilný
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | dochvilný | dochvilná | dochvilné | |
| genitive | dochvilného | dochvilné | dochvilného | |
| dative | dochvilnému | dochvilné | dochvilnému | |
| accusative | dochvilného | dochvilný | dochvilnou | dochvilné |
| vocative | dochvilný | dochvilná | dochvilné | |
| locative | dochvilném | dochvilné | dochvilném | |
| instrumental | dochvilným | dochvilnou | dochvilným | |
| plural | ||||
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | dochvilní | dochvilné | dochvilná | |
| genitive | dochvilných | |||
| dative | dochvilným | |||
| accusative | dochvilné | dochvilná | ||
| vocative | dochvilní | dochvilné | dochvilná | |
| locative | dochvilných | |||
| instrumental | dochvilnými | |||
Derived terms
- dochvilnost
Further reading
- dochvilný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dochvilný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- dochvilný in Internetová jazyková příručka